úterý 28. října 2014

28. Armáda

Nate byl neskutečně šťastný, že s ním Fred šel. K Alye a ostatním dorazili už za světla. Fred se zastavil kus od nich.
Kdo to je?“ zeptal se.
Naši přátelé, nemusíš se bát.“ uklidnil ho Nate. Freda to moc neuklidnilo, ale když spatřil Alyu víc z blízka, její pohled ho uklidnil. Nate pořád žasl nad tím, jak to dělá.
Můžeme vyrazit?“ zeptala se. Oba chlapci přikývli. Nasedli na koně a vydali se k průsmyku.
Alyo, slyšel jsem jednoho vojáka, jak říkal, že vyjedou dnes ráno. Kolik máme času?“
Je jich hodně a než se připraví bude jim to trvat. Navíc průsmykem budou postupovat mnohem pomaleji než my. Myslím, že budeme mít aspoň dva dny náskok.“ to bylo vcelku uklidňující. Fred se ale netvářil vůbec šťastně.
Tebe mrzí, že jsi opustil lidi kteří ti zachránili život, viď?“ zeptala se Freda. Ten se nadechl, že něco řekne, ale pak se zarazil.
Jak víte, že mi zachránili život?“
Divil by ses co všechno ví.“ skočil jim do řeči Nate. Přemýšlel jestli mu řekne, že jsou to elfové a nebo ne. Nakonec se rozhodl mu to neříkat. Fred se zatvářil zmateně, ale odpověděl:
Ano, přijali mě mezi sebe, naučili mě bojovat, ale to, co jsem slyšel...“
Co jsi slyšel?“ zajímalo Nata.
Slyšel jsem našeho velitele a Ridricka jak se baví o tobě, králi...a také o tom jak vypalovali vesnice a sváděli to na vás.“ nebylo mu z toho dobře. Nate si připadal jako opařený.
Vypalovali vesnice?“ ujistil se, že slyšel dobře. Fred mu pouze smutně přikývl.
Chceš tím říct, že Lyinu vesnici vypálili Rymirové?“ Fred přikývl.
Omlouvám se, že jsem to házel na tebe a vaší jednotku. To je taky důvod, proč jsem s tebou šel.“
konečně to všechno začínalo dávat smysl. Během jejich rozhovoru už stihli vyjet půlku kopce do průsmyku. Nate byl ještě pořád jenom v košili a kalhotech a začínala mu být zima.

Na chvíli se zastavili a on se mohl nasoukat do svého brnění. Fred mu s tím pomohl a tak to měl rychleji než minule.
Moc pěkný.“ řekl uznale „A co je tohle?“ zeptal se na pásku na Natově ruce.
To značí zástupce velitele.“
Tý jo, tos to dotáhl docela vysoko.“ usmál se Fred.
Tobě taky něco najdeme. Tohle je hrozný.“ řekl s lehkým úsměvem a ukazoval na Fredovu koženou vestu pískové barvy.
Musíme pokračovat.“ vyrušila je Alya „Zastavíme se až v noci.“ opět všichni nasedli na koně a vydali se dál.

Nate měl na Freda tolik otázek, ale platilo to i opačně. Chvíli konečně zapomněl na nadcházející bitvu i když věděl, že nadlouho myšlenky na ní zahnat nedokáže. Putovali celý den. Nate už tímto průsmykem prošel několikrát a přišlo mu, že ho zná nazpaměť. Konečně padla tma a oni se zastavili. Oheň se nekonal, protože nebylo co zapálit. Nate půjčil Fredovi svůj spacák a sám si lehl na deku vedle něj. Leželi mlčky vedle sebe a dívali se na hvězdy.
Je to zvláštní co?“ začal Fred po chvíli.
Co je zvláštní?“
Tohle všechno. Nebýt mě nejsme tady. Jenže i přes to všechno se mi tu nelíbí a chce se mi pryč.“
Nate ho pořádně nechápal.
Chceš odtud odejít?“
Jo, chtěl bych se vrátit domů, tenhle druh života není pro mě.“
Chápu to. Až skončí bitva, pomůžu ti najít ten tunel.“ Fred si zájmu kamaráda vážil.
Ty nepůjdeš?“
Ne, jsem spokojený. Tady se něco děje. To co jsem zažil tady bych doma nezažil za celý život. Líbí se mi tu.“
Viděl jsi někdy Liu?“ změnil téma.
Naposledy před několika měsíci. Byla v jednom ze Simirajských táborů. Tam se jí nic nestane. Tobě se líbí, že jo?“ dodal ještě s úsměvem.
Kdo?“
Lia.“
No...“ začervenal se Fred „Trochu. Copak tobě se tady žádná nelíbí?“
Nate se zdráhal odpovědět a donutilo ho až Fredovo naléhání a pošťuchování.
Taky se mi tu jedna líbí.“
Ú no tak to doufám, že nás seznámíš.“ Nate se usmál. Oči se mu zavírali čím dál víc. Minulou noc nespal víc jak tři hodiny a začalo se to na něm projevovat. Fred mu ještě chvíli něco vyprávěl a přestal, až když si všiml, že spí. Na oko ho naštvalo, že si povídal sám se sebou ale co, zachumlal se do spacáku a usnul taky.

Když se Fred ráno vzbudil, všichni ostatní už byli vzhůru a připravení pokračovat.
Ty máš nějak dobrou náladu.“ poukázal na Natovo pobrukování.
Rymirové ještě nevyrazili, budeme mít větší náskok a stihneme se ještě i připravit.“ řekl Nate a pak nasedl na Darka.
Tak vyrazíme.“ zvolal potom ještě. Všichni ho poslechli a také nasedli. Opět před sebou měli nudnou cestu šedivými skalami, kde nebylo k vidění vůbec nic. Občas jim nad hlavou prolétl nějaký havran nebo vrána, jinak to bylo pusté a chladné místo. Klapání kopyt koní se rozléhalo mezi skalními stěnami a zlověstně se neslo dál. Zdálo se, že cesta snad ani neubíhá a oni jsou pořád na stejném místě. Jediné, co je ujišťovalo, že postupují bylo, když se čas od času mezi ostrými vrcholky skály ukázalo místečko, kterým bylo vidět dolů do údolí. Pomalu, ale jistě se přibližovali.

Nate začínal být jako na trní. Hlavou se mu začaly honit otázky a různé černé myšlenky. Snažil se je nevnímat, ale zdály se být naprosto neodbytné.
Cesta jim ubíhala a jaké to bylo překvapení, když zjistili, že už pomalu sestupují z hor do údolí. Až se nechtělo věřit, že průsmykem prošli tak rychle. Do setmění zbývalo ještě dost a času a oni se tak k armádě dostanou ještě za světla. Když už se konečně dostali z průsmyku na otevřenou louku naskytl se jim zajímavý pohled. V dálce hodný kus od nich byl vidět černý mrak táhnoucí se skoro přes celý obzor. Královu výzvu vyslyšeli skoro všichni kdo mohli.

Jak se pomalu přibližovali, čas od času je oslepil záblesk štítu, nebo něčeho lesklého, kovového. To byla pro ně také dobrá zbraň. Pokud na tom zapracují mohli by Rymiry na chvíli oslepit, ovšem jen pokud bude svítit slunce. 
Ochrana tábora se skládala z několika částí a museli projet kolem nespočtu vojáků. Všichni si udiveně a někteří i nenávistně prohlíželi Freda. Stále měl na sobě Rymirské brnění a to mezi královými muži nepůsobilo zrovna nejlépe. Nata všichni poznali a uhýbali mu z cesty a někteří se i ukláněli.
To se klaní tobě?“ žasl Fred.
Jsem vážený.“ usmál se potěšeně Nate. Dojeli až do středu tábora, kde měl svůj stan král a k Natově údivu jeho jednotka měla dva stany hned vedle a nedaleko byly stany ostatních elfů. Alya a ostatní se od nich oddělili a šli se přivítat se svými. Nate s Fredem seskočili z koní a hodlali jít za králem.
Hej, Nate toho máš jako otroka?“ zavolal na něj Sakip a ukazoval na Freda. Tomu se to ale nelíbilo a chtěl si to s ním jít vyřídit. Nate ho včas zastavil a postrčil směrem ke stanu. Na Sakipa udělal výhružné gesto a hodlal si to s ním vyřídit později. Oba vešli do králova stanu. Stráže u vchodu Freda nechtěli pustit, ale když šel s Natem nic jiného jim nezbylo.
Ve stanu byl král a Meron, Brix a ještě dalších pár generálů. Všichni si Freda měřili pohledem.
Á konečně jsi se vrátil.“ usmál se král „A kdo je to?“
To je můj přítel. Už jsem Vám o něm říkal.“
Ano už si vzpomínám. No, měl bys mu sehnat něco jiného na sebe, takhle sem moc nezapadá a až to uděláš vrať se sem, musíme společně probrat následující dny.“ Nate se uklonil a i s Fredem odešli ze stanu. Jejich prvním cílem bylo najít pro Freda místo na spaní. Nemuseli hledat dlouho. U elfů se místo našlo a tak tam společně přenesli všechny Fredovi věci. Jejich dalším cílem bylo sehnat nějaké brnění, aby Fred nechodil v Rymirském.
Jako zbrojírna tu fungoval velký stan skoro ve středu tábora. Našlo by se v něm cokoliv co se zbraní, brnění a různých jiných doplňků týká. Dokonce tu byla i kovárna. Po celý den tu bylo rušno protože sem přicházeli vojáci, kteří potřebovali něco doplnit, vyměnit nebo nabrousit.
Co to bude?“ zeptal se zbrojíř, aniž by na chlapce pohlédl.
Jedno brnění, a ať mu padne.“ řekl své přání Nate. Zbrojíř konečně zvedl hlavu a když si všiml Nata okamžitě se ukláněl a hned šel hledat nějaké brnění.
Vrátil se s naprosto obyčejnou koženou vestou přes kterou se natáhla kroužkovaná košile. To tu nosili téměř všichni obyčejní vojáci.
Něco lepšího by nebylo?“ zeptal se Fred, když si ho pořádně prohlédl. Vypadalo to spíše jako cvičná zbroj, než jako něco, co mu mělo v bitvě zachránit život. Zbrojíř svraštil čelo a znovu odběhl. Na druhý pokus přinesl kroužkovanou košili a přes ní vyztužený kovový kyrys, přilbu a štít. To už vypadalo poněkud lépe. Chvíli trvalo, než se do něj Fred nasoukal a když už ho měl konečně na sobě, viselo na něm jako na hadrové panně. Bylo potřeba drátěnou košili zkrátit a kyrys trochu poopravit. Se zbrojířem se domluvili, že se zastaví večer a brnění už bude hotové.
Vyšli spokojeně před stan.
Tak co teď?“
Odpočiň si. Já musím za králem.“ Fred se zatvářil zklamaně, ale nic na plat.

Když Nate vešel do králova stanu, nikoho v něm nenašel. Chvíli se rozhlížel a nakonec se rozhodl jít na chvíli do jejich stanu. Ve dveřích se málem srazil s Brixem.
„Á, tady jsi.“ zvolal vesele Brix „Už jsme si mysleli, že nedorazíš.“
Zdržel jsem se. A kde všichni jsou?“
Malá přestávka než se bude řešit dál.“
A jak to zatím jde?“ Brix se zatvářil rozpačitě.
No nic moc...“ dál už se nedostal. Do stanu vešel král spolu s ostatními generály. Jediný kdo chyběl byl Meron.
Tak pánové, leží před námi velký problém. Á Nate už jsi tady, dobře. Můžeme tedy konečně pořádně začít.“ kolem velkého stolu, který stál uprostřed stanu byla spousta židlí a král seděl v čele. Ostatní pak byli usazeni dle důležitosti. Nate si svými činy vydobyl druhé místo zprava vedle Brixe.
Dostal jsem zprávu, že Rymirská armáda je už na pochodu a dorazí někdy zítra v noci. Generále Gerane jak to vypadá s naší obranou?“ generál si odkašlal.
V přední linii máme především válečné stroje, které by je mohli trochu zbrzdit. Kolem nich jsme postavili muže s kopími a za ně pak lukostřelce. Druhá obranná linie je tvořena především vojáky s těžší zbrojí a poslední linii tvoří převážně jezdectvo.“
Bude to stačit?“ zeptal se král.
To Vám nemohu zaručit nikdy pane.“
Měl bych nápad pane.“ ozval se Nate. Král ho pokynutím ruky vyzval, aby mluvil dál.
Když jsme sem přijížděli slunce nás oslepovalo a když se odrazilo od nějakého štítu nebylo vidět vůbec nic. Vím, že to bude fungovat jen ve dne a za jasné oblohy, ale mohli bychom se připravit i na tohle.“ král chvíli uvažoval a nakonec uznal, že i když to nemusí vůbec vyjít za pokus to bude stát.
Dobrá tedy. Neočekávám útok ihned. Myslím, že se zastaví a také rozdělají tábor.“
A co když budou vyčkávat?“ zeptal se jeden z generálů.
Pak budeme muset být trpěliví a nebo je zahnat zpátky do hor.“
To ne pane.“ protestoval pro změnu Brix „Když je zaženeme do hor a nerozdrtíme je, vybudují si tam opevnění nebo úkryty a nedostaneme je od tamtud.“
Uvidíme jak se to celé vyvrbí.“ povzdechl si král „Pro zatím všichni víte co máte dělat.“ ukončil poradu a zamířil ze stanu kamsi do tábora. Ostatní se také rozešli.

Když Nate vyšel ze stanu byla už tma. Až teď si vzpomněl na Freda a jeho brnění. Doběhl právě včas. Fred zrovna odcházel a brnění mu krásně padlo. Jako kdyby bylo dělané přímo pro něj.
Tak co?“ zeptal se.
Sluší ti. A určitě ti také bude víc platné než ta vesta.“ řekl s úsměvem.
Je už dost hodin půjdu si lehnout.“ dodal ještě a zamířil do svého stanu. Byli tam Uruk a Bany. Ještě si s nimi chvíli povídal a pak už měl půlnoc. Měli docela pohodlné postele a tak se zase jednou trochu lépe vyspal.

Ráno bylo mdlé a pršelo. Byla vlezlá zima, která jakoby se zavrtávala až pod brnění. Louka byla podmáčená a všude kde nebyli hluboké louže, bylo bahno do kterého se člověk bořil až po kotníky. Nate neměl chuť hned na snídani a tak se šel projít po táboře. S lehkých úsměvem, ale také s pochopením sledoval několik vojáků, kteří se snažili vrátit jeden z obranných vozů na své místo. Vojáci ho nemohli převrátit a tak se rozhodl jim pomoct. Všichni vší silou tlačili, ale povedlo se jim to až na několikátý pokus. Trvalo jim to asi deset minut a během té doby se Nate kompletně zamazal od bláta. Ne, že by čekal že se mu vyhne, ale snažil se zůstat čistý co nejdéle to šlo. Jeho další kroky proto vedly ke studni. V táboře byli tři. On musel ještě pro hadr do stanu a tak si vybral jednu, která byla jen kousíček od jejich stanu.

Voda byla ledová a kapičky stékaly za brnění. Studilo to na kůži, ale aspoň už nevypadal, jako kdyby se v bahně koupal. Pak se teprve šel nasnídat. Ve stanu byla spousta vojáků a většina se jich prala nebo pošťuchovala kolem velkého, bublajícího kotle. V něm se vařilo cosi, co připomínalo ovesnou kaši, ale ovesné vločky tudy zřejmě jen proletěli. Byla to spíše obarvená voda ve které něco plavalo. Podle toho jak to vypadalo, to i chutnalo. Nate sice dostal jídlo přednostně, ale to žádná výhra nebyla. Nebylo to dobré teplé ani studené. Rychle to do sebe naházel a šel se podívat za Fredem. Ten teprve vstával. Ve stanu elfů bylo rušno, teplo a také to tam krásně vonělo. Vařili si vlastní jídlo. Nebylo divu, to pro vojáky se jíst nedalo.
Dobré ráno.“ přivítal Fred Nata s úsměvem „Tváříš se jako by se ti chtělo zvracet.“
Taky že jo.“ pokusil se Nate o náznak úsměvu „To jídlo tady je hrozný.“
Dáš si s námi?“ ozvala se za jeho zády Alya.
Moc rád.“ usmál se konečně.
Alya nesla Fredovi na talíři krásně vonící maso a kousek chleba. Když viděla jak na to Nate kouká, nemohla se nezeptat. Tohle jídlo bylo něco úplně jiného. Oba si moc pochutnali.
Co máme dneska v plánu?“ zeptal se po snídani Fred.
No nejspíš jen čekání. Ale pokud máš zájem můžeme se trošku procvičit.“
Procvičit?“ Venku prší.“
To nevadí u nás ve stanu je dost místa.“ Fred se snažil všelijak vykroutit, ale nebylo úniku a tak musel nakonec souhlasit.

Začali si procvičovat různé výpady a Nate ke svému zděšení zjistil, že Fred neumí takřka nic.
Už jsi někdy bojoval?“ zeptal se ho.
No jednou.“ Nate obrátil oči v sloup.
Jednou?! A to bys mi to neřekl? Takhle by tě zabili téměř okamžitě!“
Stejně je to jedno. V boji jdou všechny tyhle nesmysly stranou.“
Tyhle všechny nesmysly, ti v boji zachrání život! Kdo říkal, že jdou stranou?“
No já. Zažil jsem to!“
Já zase zažil, že když se něco naučíš, pak to děláš automaticky a nepřemýšlíš nad tím!“ Fred chtěl odporovat, ale nevěděl co by na to řekl. Nate zkrátka mluvil z vlastní zkušenosti.
Něco tě naučím, aspoň základy.“ řekl po chvíli. Celé dopoledne až do oběda potom učil Freda to nejzákladnější, co se kdysi musel naučit sám. Fredovi to i celkem šlo, ale nebavilo ho to. Čas od času do stanu zašel někdo z jednotky a s něčím pomohl nebo poradil.
Tak, ukaž mi základní sek shora na pravou ruku.“ rozkázal Nate. Pro větší bezpečí si ruku omotal přikrývkou, aby zmírnil úder. Fred se postavil do bojového postavení a rozmáchl se.
Špatně! Říkal jsem horní sek. To znamená shora! Znovu a tak dlouho dokud to nebude správně.“ rozkázal. Fred jen zakoulel očima, ale poslechl. Nakonec to opakoval ještě asi desetkrát, než byl Nate spokojen.
Tak. Něco si snad pamatuješ. Teď bych řekl, že bude oběd a já si půjdu něco zařídit.“ Fred byl rád, že je konec a vystřelil ze stanu jako střela. Nate ještě uklidil zbraně a pak vyšel ven. Zrovna kolem něho procházel král a mířil do svého stanu.
Nate až budeš mít chvilku, zastav se zamnou.“
Můžu třeba hned pane.“ král přikývl a tak ho následoval. Ve stanu bylo příjemně.
Armáda povstalců už dorazila?“ zeptal se.
Ještě ne. Dorazí až po západu slunce. Kolik jich může být?“
Asi kolem sedmi tisíc. Proč?“
Protože budeme mít početní výhodu. Nás je něco málo pod deset tisíc.“
Máte nějaký plán?“
Ano a proto jsi vlastně tady.“ Nate zpozorněl. Král se nahnul nad stolem na kterém byla rozložená velká mapa.
Tady jsme my a tady budou oni. Chtěl bych je sevřít do kleští z téhle a téhle strany, na to je ale potřeba, aby se tam vojáci přesunuli co nejdříve, aby si jich Rymirové nevšimli.“
Rozumím, chcete, abych dal dohromady skupinu vojáků a schoval se tak, aby nás neviděli a až zaútočí my je napadneme z boku?“
Přesně. Už jsem řekl generálu Parkovi, jeho oddíl už vyrazil.“
Kolik si mám vzít mužů pane?“
Jeden tisíc.“
Jeden tisíc?“ zopakoval Nate.
Ano. Myslíš, že se stovkou je porazíš?“
To ne ale...“ nevěděl co by řekl „Dám dohromady vojáky a hned vyrazím.“ uklonil se a odešel ze stanu. Venku ještě stále pršelo a byla větší zima. Mířil do stanu za Meronem. Nemusel ho hledat dlouho. Seděl na židli a leštil si svůj toulec se šípy.
A hele kdo se přišel podívat.“ prohlásil s úsměvem. Nate mu ho oplatil.
Sháním pár schopných rukou a napadlo mě zeptat se Vás.“
To jsi na správném místě. Co pro tebe můžeme udělat.“
Král má pro nás speciální úkol vysvětlím vám ho cestou.“ Meron pochopil co se mu Nate snažil naznačit.
Za jak dlouho máme být připraveni?“
Co nejdříve.“ Meron přikývl na souhlas a šel to rozhlásit mezi ostatní. Nate mezitím musel ještě sehnat dalších šest set vojáků. Šel najít generála Tarika. Velel jezdectvu a právě to Nate potřeboval. Našel si jeho stan a bez jakéhokoliv vyzvání vstoupil. Generál nasadil zlostný výraz.
Omlouvám se, že ruším pane, ale potřeboval bych šest set vašich mužů.“
Šest set?“ vyvalil oči generál.
Z rozkazu krále pane.“ na to nešlo nic namítnout.
No dobře, když je to z rozkazu krále.“ generál, ač nerad vstal a šel zařídit Natovo přání. Ten byl trochu udivený, že generál nějak výrazně neprotestoval, ale to bylo jedině dobře.

Za půl hodiny už na louce před táborem bylo kolem jednoho tisíce vojáků. Nate si ještě kontroloval vybavení. Fred netrpělivě poposedával v sedle. Necelou hodinu po návštěvě krále už uháněl se svými muži za nejbližší výběžek skály. Stále nemohl pochopit proč má s sebou tolik vojáků, když polovina by mu stačila, ale rozkaz byl rozkaz.

Museli nakonec zajet mnohem dál, než Nate původně plánoval, zkrátka proto, že za první skalní výběžek se tolik vojáků nevešlo a nepřítel by jejich lest hned prohlédl. V čele jel s Natem a Fredem také Meron. Tomu už nic vysvětlovat nemusel, pochopil sám.
Král je mazaný lišák.“ podotkl akorát s úsměvem. Měl pravdu.
Konečně našli výběžek dost velký, aby se za něj schoval jeden tisíc vojáků. Tábor nerozdělávali. Ohně také ne, stoupající kouř by je mohl prozradit. Pomalu se začínalo smrákat. Nate se šel s Fredem podívat kousek od tábora. Na krku mu visel malý dalekohled o velikosti pěsti dospělého muže, ale byl vysouvací. Pohodlně s ním viděl na tábor královských vojáků. Byl ozářen na míle daleko všudypřítomnými ohni. Akorát na průsmyk neviděl. Kousek od nich bylo několik zatoulaných kamenů z nedávného sesuvu. Přeběhli k nim a konečně měli výhled i na průsmyk. Sice jen částečný, ale aspoň něco. Až se pod ním Rymirové utáboří uvidí je.

Schovaní za kameny leželi už nějakou dobu a stále se nic nedělo.
Nemohl mít král špatné informace?“ zeptal se znuděně Fred.
Mohl.“ odpověděl Nate „No vrátíme se zpátky, tady se toho moc nedozvíme.“ oba se zvedli a odběhli zpátky do tábora.

Tak co jste našli?“ zeptal se zvědavě Meron když se vrátili.
Vůbec nic. Po povstalcích ani památky.“ Meron se podrbal za uchem.
Nemohl mít král špatné informace?“
Taky jsem se ptal.“ přisvědčil Fred.
To mohl, ale přece nebudou procházet průsmykem týden.“
Jak dlouho jsi jím procházel ty?“ zeptala se Alya která se jako duch vynořila za ním. Nate otevřel ústa s tím, že něco řekne, ale pak je zase zavřel.
Víte vážně všechno že jo?“ podivil se. Alya se usmála stejně tajemně jako vždy a stejně potichu jako se objevila, zase zmizela. Fred odešel někam s Meronem a tak tam Nate zůstal sám. Opřel se o skálu, která se tyčila za ním a zadíval se na hvězdy. Obloha byla úplně jasná a měsíc byl skoro v úplňku.
Dopadne to dobře.“ ozvalo se vedle Nata. Ten se se škubnutím otočil, opět Alya.
Nemám jinou možnost než tomu věřit.“ řekl smutně. Přisedla si vedle něj.
Co se stane, když nevyhrajeme?“ zeptal se.
Nemohu ti říct co se stane. Mohu ti říct jen to, že musíš až do konce věřit ve vítězství. Pokud budou takto uvažovat všichni, nemáme šanci.“ Nate věděl, že má pravdu, ale stejně nemohl černé myšlenky zahnat.
Už jedou!“ ozval se táborem křik. Jeden z vojáků byl na stráži a přiběhl říct co viděl. Nate byl okamžitě na nohou a všechny starosti byly ty tam.
Dej mi to!“ poručil vojákovi a vzal si od něj dalekohled. To už u něj byl Fred.
Co se děje?“ zeptal se vzrušeně.

Už jedou.“ oznámil mu.
27. Přesun


Nata probudilo hlasité hulákání z venku. Neustávalo a tak mu nezbylo než se obléknout a jít se podívat co se děje. Nedělo se však nic zajímavého. Vesnice byla na nohou a kdo mohl, připravoval se na cestu. Slunce také teprve vstávalo a tak se jen lehce protáhl a šel se projít pro něco k snídani. Zásoby se skladovaly o tři chatky dál. Když k nim dorazil, musel si vystát frontu, všichni si chtěli vzít něco s sebou na cestu.
Ještě nejsi oblečený?“ zaslechl za sebou hlas. Poznal ho, byl to Meron. Stál tam v krásném, naleštěném brnění, které ale vypadalo příliš tenké, než aby zastavilo nějakou ránu.
Ještě je čas.“ odpověděl ještě poněkud rozespale.
Vyrážíme za hodinu.“ usmál se Meron.
Už?“ probralo Nata.
Ovšem, není času nazbyt.“ odpověděl Meron a s hlasitým smíchem odcházel. Konečně byl na řadě. Vybral si pár jablek a kus chleba. Spokojeně zamířil zpátky do chatky. Jídlo nastrkal do tašek a pak se šel pomalu nasoukat do brnění. Nejdřív jemnou koženou vestu a kalhoty. Na nohy potom přidal holenní chrániče a krátké chrániče stehen. Uvědomil se ale, že přes holení chrániče nenatáhne boty a tak je zase sundal, nazul si boty a znovu chrániče připnul. Bylo ještě potřeba dotáhnout chrániče pásky, aby cestou nepadaly. Potom si přes hlavu hodil ještě jednu slabounkou košilku. Sám vlastně ani nevěděl k čemu pořádně slouží. Na to potom přišlo brnění jako takové. Bylo z tvrdé, ale ohebné kůže a dokázalo uchránit i před silnými ranami. Dalo mu trochu práce ho vzadu utáhnout, ale už to dělal mockrát a vždy si musel nějak poradit. Nakonec ještě chrániče předloktí, kožené rukavice a byl připraven. Vlastně jen skoro, scházel mu pásek se zbraněmi, taková ne moc důležitá věc. Hned jak cítil svůj meč po boku, připadal si jistější. Přilbu si nesl v ruce. Ještě jednou zkontroloval, že na nic nezapomněl a vyšel ven.
Tašku se zásobami si přidělával k sedlu a zkontroloval ho.
Vyrazíme!“ ozvalo se vesnicí. Všichni začali nasedat na koně. K Natovi se připojila Alya a Meron.
Alya mi říkala, že chceš zkusit přemluvit tvého přítele.“ řekl Meron. Nate přikývl.
Pojedu s tebou.“ usmála se Alya „Zbytek pojede za králem. Kde přesně ho najdou?“
Budou někde před průsmykem.“ Meron přikývl a vyrazil z vesnice. Za ním se dala do pohybu i většina ostatních. Zůstalo jen asi deset mužů. Celkem jich tedy bylo dvanáct. I oni za chvilku vyrazili.

Za vesnicí se dali na opačnou stranu a celou skupinku vedla Alya. Vedla je svědomitě.
Víš jak ho najdeš?“ zeptala se.
Cože?“ zeptal se Nate, protože ho vytrhla z přemýšlení.
Víš jak svého přítele najdeš?“
No, vlastně jsem o tom ještě nepřemýšlel.“ přiznal „Nejspíš ho budu muset prostě hledat a doufat, že ho přesvědčím.“
Odpovědi se nedočkal. Alya měla na tváři pořád stejný úsměv. Nate si často přál, aby mohl přijít na co to asi myslí. Byla to ta nejtajuplnější osoba s jakou se kdy potkal. Možná to umocňoval fakt, že byla elfka.

Les byl stejně hustý jako před tím, a stejně už po pár hodinách jízdy rozeznával konec lesa. Cesta mu uběhla hodně rychle. Jenže když vyšli s jednotkou minule, byli někde uprostřed pláně a oni teď stáli jen několik set metrů od moře.
Kde to jsme?“ zděsil se Nate.
Neboj se. Tudy je to bezpečnější, uvidíš.“
Nate Alye věřil, ale čím déle jim cesta potrvá, tím pravděpodobněji jim povstalci utečou do hor.
Světlou stránkou bylo, že mohli konečně zrychlit. Nate byl zvyklý, že si s kamarády cestou povídali, ale elfové byli úplně zticha. Kromě Alyi, která se ho občas na něco zeptala, nikdo z ostatních neřekl ani slovo. Chvílemi mu až připadalo, že mu buď nerozumí nebo neumějí mluvit.
Z jeho myšlenek ho vytrhlo náhlé zastavení.
Co se děje?“ nechápal.
Támhle.“ ukazovala Alya. V dálce vlevo od nich, se jakoby nad zemí vznášel černý oblak zvířeného prachu.
Co to je?“ stále nechápal.
Bude to jedna z povstaleckých skupin.“
Tady? Vždyť jsou na úplně opačné straně.“
Obhlíží situaci.“ ujasnila.
Předpokládám, že pojedeme za nimi.“ dočkal se lehkého přikývnutí. Pobídli koně a vydali se za skupinou.

Ten zvířený oblak prachu sledovali celý den a museli přestat když zapadlo slunce. Byli od nich dost vzdálení a oblak teď splýval s okolní tmou. Věděli aspoň to, že jedou právně a zítra by na tábor mohli narazit. Na noc si rozdělali svůj malý tábor a dokonce i oheň.
Hlídky nebudou?“ zeptal se Nate.
A k čemu?“ podivila se Alya.
Kvůli bezpečnosti třeba.“
Není to nutné, nikdo tu široko daleko není.“ Nate měl na jazyku otázku jak to ví, ale věděl, že by dostal odpověď jakou nechtěl a tak se radši už dál neptal. Rozbalil si spacák a zavrtal se do něj. Nakonec mu ani tak moc nevadilo, že žádné hlídky nebudou.

Vstávej!“ zacloumala s ním Alya.
Cože?“ zeptal se ještě napůl rozespale přes zívnutí Nate.
Vyrážíme.“ upřesnila.
Vždyť jsme sotva zastavili.“ protestoval.
Od tábora nejsme tak daleko. Budeš mít čas si ho projít ještě za tmy.“ Nate by ještě nejraději chvilku spal, všichni už ale byli připraveni na cestu a tak rychle sbalil svůj spacák a vyskočil na koně. Cval ho probral rychle, za chvíli se už ospale necítil, za to v něm začal sílit pocit nervozity. Několik hodin cesty se užíral otázkami. Pak už bylo v dálce vidět světlo.
Rymirský tábor osvětlovala spousta ohňů, rozesetá různě po celém táboře.
Nate a ostatní zastavili hodný kus daleko, i když by si jich nikdo nevšiml, ani kdyby byli blíž.
Jsi nervózní?“ zeptala se Alya.
Docela dost.“
Pokud si nebudeš jistý, vrať se zpátky. Není nás tolik, abychom tě odtamtud mohli dostat.“ Nate přikývl. Svlékl se z brnění a zůstal jen v košili a plátěných kalhotách.

Vydal se k táboru. Vadilo mu, že nevěděl, kolik je hodin a kolik času tedy zbývá do rozednění. Měsíc i hvězdy byly zakryté hustými tmavými mraky. Pomalu a nejistě se blížil k táboru. Chvílemi zaslechl tlumené hlasy vojáků na strážích nebo chrápání ze stanů. Vmísil se mezi stany a pokoušel se splývat se stíny a být pokud možno co nejnenápadnější.
Procházel mezi mnoha stany. Nevěděl, kde by mohl Freda najít. Doufal, že bude mít štěstí a někde na něj prostě narazí. Prošel okolo několika vojáků, kteří mu ale nevěnovali žádnou pozornost. Oblečený byl podobně, jako ostatní.
Hej ty!“ ozvalo se za ním. Ztuhl na místě a jen velmi nerad se otočil.
Co děláš po zákazu vycházení venku?“
Zákazu vycházení?“ snažil se Nate uklidnit a reagovat úplně normálně.
Jo, seš hluchej?“
Nic jsem neslyšel. Nechápu proč bych nemohl být venku.“
Protože to velitel zakázal! Ráno vyrážíme, tak padej do svého tábora!“ a rázně ho postrčil pryč.
Nate byl rád, že se ho nezeptal ke kterému kmenu patří. Hodně rychle by přišel na to, že není Rymir. Chodil mezi stany a pomalu přestával věřit, že Freda najde. Nevzdával to ale a nakukoval do všech stanů. Několikrát málem vzbudil spící vojáky, ale Freda ne a ne najít. Ze zoufalství si nakonec sedl vedle jednoho stanu a přemýšlel. Vytrhl ho až tlumený hlas z po vzdálí, který mu něco připomínal, šel za ním a konečně uviděl to, co potřeboval. Spatřil Freda sedět na malé dece vedle ohně s nějakou miskou v ruce. Vedle něj sedělo ještě dalších pár mužů. Kdyby tam byl sám, nějak by se k němu dostal, ale takhle to byl problém. Zavolat na něj nemohl a tak to zkusil jinak. Našel v písku drobné kamínky a bombardoval ho jimi. Několik jich ale netrefilo svůj cíl a otočil se hromotluk sedící vedle Freda. Nate rychle uskočil za stan a doufal, že se tam nepůjde podívat. Nic se ale nedělo a tak to zkusil ještě jednou. Tentokrát už kamínky trefili cíl a Fred se za chvíli otočil. Nate se na něj zaculil a ukázal mu ať jde za ním. Fredův výraz obličeje byl k nepopsání. Míchala se v něm radost, zmatenost a také trochu strach.

Nate zalezl za stan a čekal až za ním dojde.
Co tady u všech všudy děláš?“ zeptal se zmateně. Nate chtěl odpovědět, ale pak si to rozmyslel, najednou nevěděl co má říct.
No...tak nějak jsem doufal, že se mi podaří tě přemluvit a dostat na svou stranu.“ Fred vykulil oči.
To jsi riskoval život, jen aby ses mě zeptal jestli se k tobě přidám?“
No, vlastně ano.“ odpověděl popravdě. Fred nevěděl co má na to říct, hlavou mu opět proběhl rozhovor velitele a Ridricka.
Jsi můj kamarád, dostal jsi mě do tohohle všeho a já proti tobě prostě nechci bojovat. Chtěl bych ti ukázat, že stojíš na špatné straně, jen nemám jak to dokázat.“ povzdechl si Nate.
Víš, v táboře je váš velitel.“
Ridrick?“ zbystřil Nate.
Jo, to je on. Ptal jses jestli s tebou půjdu. Půjdu.“
Nate měl najednou pocit, že se přeslechl.
Půjdeš? Jen tak? Nemusím tě přemlouvat?“ byl překvapený.
Vysvětlím ti to potom.“ Nate přikývl „tak pojď.“
Počkej, přeci nepůjdu pěšky a beze zbraní.“
Fajn počkám tu.“ Fred odběhl a než se vrátil uběhla snad celá věčnost.
Teď ještě koně.“ oznámil a vedl Nata táborem.
Ty se tu vyznáš?“
Znám cestu k ohradě, ke studni a hlavnímu stanu. Víc nepotřebuju.“
Konečně došli k ohradě. Fred vzal svého koně a vyvedl ho ven.
Pěkný.“ usmál se Nate. Fred mu úsměv oplatil.
Kam teď?“

Za mnou.“ přidal do kroku a oba se pomalu začali vzdalovat od tábora, akorát včas protože pomalu začínalo svítat.
26. Plánování

Fred Nata naposledy viděl, když se snažil najít muže, který přežil bitvu na Velké pláni. Nikdy nedokázal pochopit, proč ho přišel hledat, ale to už bylo jedno. Nejvíc riskoval, když mu pomohl utéct ze zajetí. Kdyby na něho přišli, znamenalo by to jistý rozsudek smrti. To se naštěstí nestalo a tak se teď opět po delší době znovu připojil se svým kmenem k Rymirské armádě. Podle všeho se předpokládalo, že královská armáda dorazí někdy zítra k večeru. Fred byl nervózní. Zatím vlastně ještě žádnou pořádnou bitvu nezažil a také si nebyl jistý, co udělá, když se střetne s Natem. 
Na chvíli zase černé myšlenky zažehnal a zabavil se tím, že si šel pořádně připravit a vyčistit zbroj. Do jeho výbavy nově přibyla ještě krátká kudla s jemně pozlacenou rukojetí. Šavli dostal novou, když byl přijat do kmene a také malý kulatý štít, který vozil nejčastěji na zádech.

Seděl v jednom ze stanů a koženým hadříkem si čistil šavli. Potom si vzal malý brousek a ještě trochu jí chtěl zbrousit. Nějak se mu to nedařilo. Nakonec to vzdal a rozhodl se zajít do kovářského stanu. Ten byl přes celý stanový tábor. Procházka mu ale nevadila, noc byla krásně čistá a bez mráčků a vzduch byl příjemně chladný. Ostatní Rymirové různě seděli venku u rozdělaných ohňů a klábosili spolu. Potkal několik vojáků, kteří měli být na stráži, ale už dávno měli půlnoc.
Konečně se dostal do kovářského stanu, měl štěstí a zrovna tam nikdo nebyl.
Chceš to nabrousit synku?“ zeptal se urostlý kovář a ukazoval na šavli.
Ano, nějak se mi to s brouskem nedařilo.“
Brousek není na to takové šavle, ten je spíš na nožíky a kudly.“ řekl s úsměvem. Nabrousit šavli mu trvalo ani ne deset minut.
Tak tady to máš. A protislužbou bys pro mě mohl něco udělat.“ jeho oči se zablýskly.
Co?“
Dones tohle šéfovi.“ podal mu malou koženou obálku. Soudě podle obálky šlo o něco důležitého. Fred přikývl a obálku si vzal. Šavli si připnul k pásku a vyšel ze stanu. Bylo tam teplo a sotva vyšel ven, praštil ho do obličeje studený vzduch. Hledat velitelův stan dlouho nemusel, čněl vysoko nad ostatní a byl vidět z celého tábora.

Před stanem stáli dva strážci a sotva k nim došel už si ho měřili přísným pohledem.
Stůj! Dál nesmíš.“ rozkřikl se jeden z nich.
Potřebuji dát tohle veliteli.“ vysvětlil. Stráže se zamračili.
Tak nám to dej, předáme mu to.“
To nepůjde.“
Tak to máš potom smůlu!“ rozkřikl se ten vyšší a chytal se Freda vyrazit.
Já ne, to vy.“ stráže se zatvářili zmateně „Tohle je důležité a když to velitel nedostane, potrestá vás, protože jste mě nenechali mu to předat.“
Ty jseš velice lstivý hochu.“ zamračil se voják. Fred se jen pousmál. Voják nakonec nerad ustoupil a nechal ho projít.

Fred vešel do stanu a kromě velitele tam ještě našel několik dalších velitelů jednotlivých kmenů. Dokonce i Porafa, velitele jeho kmenu. Oči všech přítomných se okamžitě upnuli k němu. Fred se lehce uklonil a došel k hlavnímu veliteli.
Tohle Vám posílá kovář, pane.“ velitel si obálku vzal a ihned jí rozbalil. Fred stál kousek opodál a čekal co se bude dít. Soudě podle velitelova výrazu nebyl nejspíš moc nadšený z toho co přečetl.
Je to něco důležitého pane?“ zeptal se Poraf. Velitel přikývl.
Potvrdila se nám podezření, že naše tábory vypálili ti zatracení Simirajové.“ Fredovi při tom slově přeběhl mráz po zádech a hned si vzpomněl na Nata. Výrazy ostatních velitelů také nevypadaly nadšeně.
Simirajové? Proč by to dělali? Vždyť kolik jich je?“ nechápal Poraf.
Fuksi!“ zavolal velitel. Do stanu vešel jeden z hromotluků, kteří hlídali před stanem, Přiveď mi náš kontakt.“ rozkázal. Halama se otočil a zase odešel ze stanu.
Fred byl moc zvědavý co se bude dít, ale něco mu říkalo, že by měl raději odejít. Pomalu se sunul k východu.
Frede?“ zastavil ho Poraf. Prudce se otočil.
Co víš o tom Simirajovi, který nám utekl?“ Fredovi se rozbušilo srdce, ale snažil se nedat nic najevo a zatvářil se nechápavě.
Proč?“
Protože tě několikrát viděli, jak jsi byl u něj ve stanu.“ odpověděl mu místo Porafa hlavní velitel. Fred nevěděl jestli má lhát a nebo přiznat pravdu, neměl ponětí jestli něco vědí.
Akorát jsem mu vymyl rány, nic víc.“ byl strašně nervózní.
On ti to někdo dovolil?“ zamračil se hlavní velitel.
Ne pane akorát...“ svěsil hlavu.
Akorát co?“ zeptal se Poraf.
Bylo mi ho prostě líto.“
Líto?“ zařval už dost nahlas hlavní velitel „Je to nepřítel a tobě ho bylo líto?“ Fred věděl jaká bude reakce, ale pořád to bylo lepší, než kdyby řekl, že ho zná.
Řekl ti něco?“ vyzvídal dál Poraf.
Něco nesrozumitelně mumlal, jinak nic.“ nikdo z přítomných velitelů nebyl zrovna nadšený, ale dál už to nerozváděli protože do stanu vešel mohutný vysoký muž.
Á Ridricku konečně.“
Poraf kývl na Freda a ten mohl konečně odejít. Prošel kolem dvou mohutných stráží, ale byl najednou strašně zvědavý, co se bude ve stanu dít a tak ho obešel. Měl štěstí, že tam zrovna nikdo nebyl a tak poslouchal. Hlasy byly tlumené, ale bylo jim rozumět. Velitel poněkud zvýšil hlas.
A to jste je jako poslal, aby zlikvidovali naše muže?“ zněl velice rozrušeně a chvílemi až nepříčetně.
Potřeboval jsem se jich zbavit! Netušil jsem, že zvládnou odrovnat čtyři kmeny.“
Netušil?! To by jste ale měl! Byla to Vaše jednotka! Věděl jste, že jsou elitně vycvičení!“
Levure no tak.“ snažil se Ridrick uklidnit velitele. „Bylo jich dvanáct. To, že máte tak bídně vycvičenou armádu není můj problém!“
A to, že mě král neustále spojuje s útoky na Vaše vesnice je můj problém?! Byl to Váš nápad! Vy jste moje muže vyzbrojil! Všechno šlo podle plánu, než jste se tu objevil!“ potom nastala chvíle ticha. „Teď si nemůžeme být jistí ničím! Měl jsem toho kluka vyřídit, když byla možnost.“ posteskl si velitel.
To jste...“ nedokončil Ridrick větu.
Dost!“ zařval jeden z dalších velitelů. „Hádkami se nic nevyřeší.“
Dobře.“ pokračoval už klidněji Levur. „Co můžeme od těch kluků čekat?“
Měli by být všichni pod zámkem. Když se vrátili musel jsem poněkud improvizovat a tak jsem králi řekl, že vyvraždili několik nevinných vesnic. Pokud měli aspoň trochu štěstí, jsou zatím zavření.“
Takže vypadli ze hry?“ zeptal se Poraf.
Ano, mohl by jim pomoct jedině zázrak.“

Fred byl naprosto v šoku. Dozvěděl se ohromnou spoustu věcí a uvědomil si, že Nate měl pravdu a Liinu vesnici opravdu vypálili Rymirové a kdo ví, kolik dalších vesnic ještě. V hlavě měl zmatek. Další věci už se dozvědět nepotřeboval a radši se obrátil směrem ke svému táboru. Bylo už dost po půlnoci, když si ve stanu konečně lehl. Teď už si nebyl vůbec jistý jestli chce za Rymiry bojovat proti králi. Cokoliv co mu Poraf napovídal mohla být lež. Král vůbec nemusel být tak špatný, jak mu říkali. Nevěděl co by měl dělat dál. Utéct ale nepřipadalo v úvahu.
25. Dohoda


Nate vyběhl z paláce. Své kamarády našel stát kousek vedle se svými koňmi. Jejich pobavených výrazů si nemohl nevšimnout.
Vy máte s králem pořád nějaké tajnosti.“ usmál se Druu, když k nim došel. Nate mu úsměv oplatil.
Pracovní záležitosti. Musím se vrátit zpátky do Erinského lesa.“
Proč? Jsme králova osobní stráž. Je naší povinností být v bitvě s ním.“ nerozuměl tomu Sakip.
Ano, já vím, ale je to králův rozkaz. Hned jak se vrátím, připojím se k vám.“ chytil Darka za ohlávku a vedl ho pryč z nádvoří. „A ještě abych nezapomněl, to je tvoje.“ vrátil se zpátky a Brixovi vrátil červenou pásku velitele. „Jsme rád, že jsi v pořádku.“ dodal ještě s úsměvem, poplácal ho po rameni, pak nasedl a odklusal pryč.

Jel sám a tak nemusel zastavovat tak často a mohl jet rychleji. Dark byl dobře vycvičený a byl schopný vydržet klidně celý den stejné tempo. Nate se rozhodl pro cval.

Cválal kolem luk, polí, rybníků a přes holé, suché pláně. Zastavil se jen občas u některého z mnohých potůčků, které cestou míjel, aby si Dark trochu odpočinul a napil se.
Cválal celý zbytek dne a zastavil se až dlouho po setmění. Našel si pěkné místo v lese, rozdělal si stan a oheň. Po dlouhé době byl na cestě úplně sám a až teď si uvědomil, jak mu kamarádi vlastně chybí. Teď si mohl povídat akorát s Darkem. Za to měl spoustu času na přemýšlení.
Nejvíc se obával, že mu elfové nebudou chtít pomoci, nebo už v lese nebudou. Musel by se ke králi vrátit s prázdnou. Další obava byla, že králi poradil špatně a prohra by pak byla čistě jeho vinnou. Hlavou se mu honilo mnoho myšlenek a vyčerpaly ho natolik, až usnul.

Probralo ho ranní zpívání kosů a ťukání datla nedaleko. Sbalil si stan, ohniště přikryl několika větvemi a vydal se na cestu. Doufal, že by do lesa mohl dorazit už dnes večer. Zastavoval jen velmi málo a pokud to bylo opravdu nutné. Krajina kolem něho ubíhala a pozvolna se měnila. Teď už tu nebyla úrodná pole a zelené louky, ale spíš holé pastviny a sem tam zahlédl nějaký skot, jak přežvykuje suchou trávu. Měl pocit, že už v dálce vidí Erinský les, ale ten byl ještě hodně daleko a mohlo to být cokoliv jiného. Jistotu měl až o několik hodin později, když přijel o kus blíž. Rozeznával ten černý stín, jaký před sebe les vrhal. A když byl teď sám, připadal mu ještě zlověstnější.
Bylo už po setmění, ale nezastavil. Les už byl blízko a on nechtěl čekat na ráno, i přes to, že neuvidí vůbec nic a přes to, že se lesem toulají vlci.

Opět ho pohltil stín stromů a když by se někdo díval z dálky, vypadalo by to jako když ho les spolkl. Ještě před tím, než vstoupil dál do lesa, si našel dostatečně velký klacek a na jednom konci ho obmotal kusem látky, která byla napuštěná nějakou hořlavou látkou a kterou vždy dostávali, když se někam vydali. Klacek mu tedy posloužil jako provizorní louče. Moc světla z ní nebylo, ale viděl alespoň něco. Teď stál před dalším úkolem a to najít elfskou vesnici. To, že jí našli minule bylo jen štěstí a vlastně našli oni je. Když si ale vzpomněl na Alyu a na to jak mu říkala, že je vyvolený, snažil se soustředit. Vždyť přeci tu tajnou stezku také viděl jen on. To něco muselo znamenat.

Ať se snažil jak chtěl, cesta nikde nebyla. Bloudil lesem celou noc, louče už dávno dohořela a on teď neviděl vůbec nic. Musel sesednout a vést koně, aby neupadl a nezlomil si nohu. Možná, že venku už svítalo, ale tady by to stejně nepoznal, stromy zakrývaly oblohu a i když bylo venku světlo tady byla stále tma. Nate začínal být zoufalý. Nevěděl za jak dlouho budou Rymirové připraveni a dojde k útoku a nechtěl krále zklamat podruhé. Vkládal do něj svoji naději. On tu vesnici prostě musí najít. S novým odhodláním se znovu začal soustředit. Snažil se ze všech sil. Rozhlížel se kolem sebe, jestli se cesta někde neotevře, nic. I tento pokus byl marný. Vzdal to, sedl si na zem, opřel se zády o strom a nevěděl co má dělat dál.

Po velmi dlouhé době někde uvnitř sebe znovu uslyšel onen hlas, jako ten, co ho přiměl přečíst ty nápisy na dveřích. Tentokrát mu říkal, aby následoval své srdce, nechal se jím vést.

Slunce už dávno vyšlo a v lese bylo vidět na pár kroků před sebe. Nasedl na Darka a než ho stačil jakkoliv pobídnout, vybral si svůj směr a šel. Nate si nebyl jistý kam jde, ale rozhodl se mu důvěřovat. Ten hlas mu říkal „poslouchej své srdce“ nechal tedy Darka ať si jde kam chce a doufal, že ho dovede do vesnice.
Dark šel klidně a zdálo se, že ví kam. Po několika hodinách chůze nekonečnou džunglí, měl pocit, že v dálce vidí dřevěnou chatku. Dark ale mířil zcela jiným směrem. Po chvilce Nate pochopil. Nemýlil se a opravdu to byla chatka vesnice, ale Dark jí z nepochopitelného důvodu celou obešel. Na tom už nezáleželo, důležité bylo, že jí našel. Vesnice kypěla životem a hned co si obyvatelé nového návštěvníka všimli, přišli se podívat. Nate v davu poznal Alyu. Vypadala stejně klidně a vyrovnaně jako posledně. Přivítala ho jemným pokývnutím hlavy.

Hned co sesedl a přivázal koně, šel za ní.
Co tě k nám přivádí?“ zeptala se s úsměvem ve tváři.
Povinnost. Král žádá vaší pomoc.“ nenechala ho ale domluvit. Vzala ho za ruku a odvedla přes vesnici do té největší chatky. Uvnitř poznal Merona a ještě další dva muže.
Zase ty?“ usmál se Meron.
Zase já.“ oplatil mu úsměv „Nějak se mi u Vás zalíbilo, tak jsem se vrátil.“ dodal. Meron si všiml jak kouká po těch dalších dvou mužích a rychle je představil.
Tohle je Antien a Hebion.“ oba se lehce uklonili. Jako ostatní elfové byli vysocí a měli dlouhé rozpuštěné vlasy.
Tak co tě sem přivádí?“ zeptal se Meron zvědavě.
Král Vás žádá o pomoc. Schyluj se k velké bitvě mezi ním a povstalci z Jižní pouště. Momentálně se seskupují na východní straně hor u průsmyku. Král se svojí armádou na ně čekají na druhé straně.“ Meron přikývl.
Pomůžeme králi. Koneckonců je to naše povinnost, ale bude nějakou dobu trvat, než se sejdou i ostatní.“
Ostatní?“ nerozuměl Nate.
Ano, je tu v lese ještě pár dalších vesnic. Pošleme jim zprávu a potom vyrazíme.“
Jak dlouho to může trvat?“
Nanejvýš pár dní.“ ujistil ho Antien.
Co je s tebou? Něco tě trápí, že?“ zeptala se s ustaraným pohledem Alya.
Ne, nic to není, přejde to.“ nevypadala, že mu věří, ale dál už se neptala.
No, dobře tedy. Zatím se tu ubytuj a až bude vše připraveno, vyrazíme.“ shrnul Meron a odešel zařídit vše potřebné. Nate zůstal s Alyou sám.
Já vím, že tě něco trápí. Svěř se mi, uleví se ti.“ Nate se po chvilce přemýšlení nakonec odhodlal.
V tom nepřátelském táboře mám kamaráda. Moc bych si přál, abych proti němu nemusel bojovat.“ svěřil se.
Třeba mu můžeme nějak pomoci.“ odpověděla po delší odmlce.
Jak?“ zeptal se Nate s nadějí v hlase.
Můžeme jet kolem jejich tábora a projet průsmykem. Cestou můžeme vzít tvého kamaráda s sebou, pokud bude chtít.“
Cože?“ myslel si Nate, že se přeslechl „Vy chce kvůli mému příteli riskovat životy svých lidí? To je nesmysl. Přeci neohrozíme životy všech elfů a možná i armády, kvůli jednomu.“
O elfech nic nevíš. Dokážeme být tiší jako myši, proklouznout téměř všude. Pokud chceš svého kamaráda zachránit můžeme ti pomoct a jistě, že by nešli všichni, jen pár.“
Nate byl zmatený, chtěl odtamtud Freda dostat, jenže co když on nebude chtít.
A když nepůjde? Nevystavím vás nebezpečí kvůli němu nebo kvůli sobě.“
Toto rozhodnutí je už jen na tobě. Musíš se rozhodnout sám.“ Nate z takových řečí už skoro šílel. Všichni mu říkali, že se musí rozhodnout sám. Alya na něm poznala, že je rozrušený.
Potřebuješ si odpočinout. Pojď.“ chytila ho za ruku a odvedla ho vesnicí do jedné z chatek. Připravila mu tam místo na spaní a postarala se, aby měl všechno.
Zatím se svlékni. Večeři ti donesu.“
Nate poslechl a svlékl se z brnění. Vždy, když ho po delší době na sobě neměl, připadalo mu, že mu něco schází, ale že se najednou může pořádně hýbat. Svlečený už byl a tak si prohlížel chatku. Měla tři místnosti, všechny stejně velké. Ve dvou byli postele a v jedné jen židle, na zemi rohožka a u stěny velká dřevěná skříňka a v ní ležela spousta papírů a několik knih. Nate byl od jakživa zvědavý a ani teď mu to nedalo a musel si papíry prohlédnout. Pomalu v nich listoval. Na většině nebylo nic zajímavého, jen nějaké staré zprávy o životě vesnice. Na jednom z nich ho ale upoutalo jedno slovo. Bylo to slovo vyvolený. Se zájmem papír vytáhl a zjistil, že je jich víc. Vzal je do ruky a pomalu v nich začal listovat.
Vyděsila ho až Alya, které se vrátila s večeří. Leknutí upustil papíry.
Já...omlouvám se, nechtěl jsem....“ nemohl najít ta správná slova.
To je v pořádku.“ ujistila ho „Co tě zaujalo?“
Já vlastně ani nevím. Nestihl jsem si to přečíst.“ Alya položila talíř s večeří na stolek a potom se šla podívat, co Nate našel.
Á, staré proroctví.“ řekla s úsměvem „Vidím, že tě to k němu opravdu táhne.“
K čemu, že mě co táhne?“ nerozuměl jí.
Jak jsi našel naši vesnici?“
Co to má společného s proroctvím?“ nerozuměl ještě víc.
Uvidíš, že mnoho. Jak jsi nás našel?“
No, když jsme hledali tajnou stezku k rezidenci, nějak jsem jí viděl sám. A tak jsem to zkoušel i teď. Soustředil jsem se na ní, ale nic. Pak jsem uvnitř uslyšel nějaký hlas, který mi radil, abych naslouchal svému srdci a když jsem nasedl na Darka, dovedl mě sem.“
Tak vidíš. Máš svůj šestý smysl. Časem na to přijdeš. Teď už si ale odpočiň. Popovídat si můžeme ráno.“ opět mu věnovala krásný úsměv a nechala ho samotného. Nedalo mu to a proroctví si musel přečíst.
Až spory tuto zemi rozdělí a znovu povstane král.
Pak zjeví se zde válečník, aby vše do pořádku dal“
Nedávalo mu to smysl. Spory tuto zemi sice rozdělovaly, a král už také povstal. A pokud je on tím válečníkem tak i to by sedělo, jenže co má dát do pořádku? Pokud to mělo něco společného s nadcházející bitvou, nebyli si jistý, co tam může udělat. Bude to ohromná bitva. Jak by jí mohl ovlivnit jeden jediný člověk?
Měl pocit, že poslední dobou má jen samé otázky, ale žádné odpovědi. Nakonec se rozhodl na to nemyslet a na vše se zítra zeptat Alyi. Nechal večeři večeří a šel si lehnout.

Probudil se skoro v poledne. Na stolku, kde včera stál talíř s večeří teď ležel nový se snídaní.
Nate se na posteli posadil a promnul si oči. Po noci si připadal, jako kdyby ho někdo přetáhl tyčí. Několikrát se za noc vzbudil a zdáli se mu různé sny o bitvě, Fredovi a dokonce i o Shadowovi.
Z venku uslyšel nějaký hluk a tak se konečně vydrápal z postele a šel se podívat co se děje. Sotva vyšel ze dveří, uviděl skupinku dětí, které spolu navzájem bojovali dřevěnými klacky. Tloukli do sebe hlava nehlava a vřískali. Nata bolela hlava a tohle vřískání mu moc nepomohlo. Radši od toho rámusu odešel pryč. Mířil na okraj vesnice. Sedl si na okraj skály a pozoroval moře.

Zpěněné vlny ho uklidňovaly, dodávaly mu jakýsi zvláštní pocit klidu. Byl úplně zabraný do přemýšlení a nevšiml si Alyi, které si sedla vedle něj.
Vy víte vždy, kde mě najít co?“ musel se usmát.
Není to tak těžké. Chodíš na stejné místo.“ to byla koneckonců pravda. Seděli mlčky vedle sebe až ticho proťalo kručení Natova žaludku. Alya mu věnovala káravý pohled.
Ty jsi zase nic nesnědl, že?“
Ne.“ zavrtěl hlavou. Nespouštěla z něj pohled, ale nic neříkala.
Od té doby co jsem tě poznala jsi stále více zamyšlený. Nechtěl by sis o tom promluvit?“ vybídla ho.
Mám spoustu otázek, ale žádné odpovědi. A vždy, když už to vypadá, že se něco konečně dozvím, nic z toho není.“
Tak se ptej.“ Nate si jí změřil pohledem.
Jak je možné, že vám rozumím? Když jsme sem přišli, nerozuměli jsme a najednou...“ nechal větu schválně nedokončenou.
Vypil jsi Vodu Poznání viď?“
Vodu čeho?“
Poznání. Jednou se napiješ potom usneš a když se probudíš, víš nebo umíš něco, co pro tebe bude v budoucnu důležité. Pro tebe bylo důležité, aby jsi se dorozuměl a jak vidíš stalo se.“
Chcete říct, že nám Tyren dal tu vodu úmyslně?“
Nevím kdo je Tyren, ale zřejmě věřil ve staré legendy.“
A kde tedy tu vodu vzal?“
Víš, je to směs několika vzácných bylin. Musel se v nich opravdu dobře vyznat. Ale udělal dobře, až ho příště potkáš, dlužíš mu veliký dík.“
Jo, jenže on je mrtvý, zabili ho a vesnici vypálili. Byli jsme jen tři, kterým se podařilo uniknout.“ sklopil hlavu.
Promiň, to je mi líto. Kdo vesnici vypálil?“ Nate už nějaké mrtvé viděl, ale stejně to pro něj bylo citlivé téma.
To nevím. Byli oblečeni jako my, Simirajové. I na tohle jsem se krále ptal, ale vždy bez odpovědi. Doufám, že jsme se nedal na špatnou stranu.“
Na špatnou stranu? Král je dobrý muž a určitě by svým vojákům nedovolil vypálit a vyvraždit nevinnou vesnici.“
Tak to ale mohli být jenom povstalci. Jenže jak by se dostali k brněním královské armády?“ zauvažoval.
Na tuto otázku ti odpovědět neumím.“
Víte, pořád nerozumím tomu proroctví.“ svěřil se i se svojí poslední otázkou.
Četl sis ho včera?“
Ano.“ přiznal na rovinu „Ale nepochopil jsem ho. Píše se v něm, že by měl ten vyvolený válečník dát vše do pořádku. Co vše? Tu nadcházející bitvu? Pokud tedy jsem ten vyvolený válečník, stejně nemůžu změnit její průběh sám.“
Proroctví můžeme chápat různě, ale vždy mluví pravdu. A pokud bylo napsáno, že máš dát něco do pořádku, jistě dáš, až přijde čas.“ dořekla s úsměvem.
Proč vy elfové mluvíte tak tajemně?“ posteskl si na oko Nate. Alya mu věnovala milý úsměv.
Pomalu se začínají sjíždět elfové z ostatních vesnic, zítra vyrazíme.“
Přemýšlel jsem o zastávce v povstaleckém táboře.“
A?“
Chtěl bych to zkusit.“
Dobrá, pomůžeme ti.“ kývla Alya hlavou „Omluv mě, musím ještě obstarat pár věcí, uvidíme se večer, platí?“ Nate odpověděl kývnutím a ještě chvíli seděl a pozoroval moře.

Slunce se pomalu choulilo za stromy, když se konečně zvedl a vrátil se do vesnice. Bylo tu mnohem rušněji než včera. Všude pobíhali elfové a před hlavní chatkou vesnice, se připravovala slavnostní hostina. Byla tam spousta stolů a ještě více lavic. Procházel kolem a zaujala ho parta dětí, která se ráno mlátila klacky před jeho chatou, teď stáli pod stromem a smutně hypnotizovali jeho korunu. S neskrývaným zájmem k nim došel.
Hledáte něco?“ lepší otázka ho nenapadla. Pohled dětí jasně dokazoval, že ano.
Ano pane, zasekl se nám mezi větvemi jeden klacek.“
A to si nemůžete najít jiný?“ zeptal se nechápavě.
Nemůžeme, ve vesnici žádné nejsou a ven nesmíme.“
Když tu žádné nejsou, kde jste vzali tyhle?“ to byla trefa do černého. Odpovědi se nedočkal.
Sundám vám ho.“ v okamžiku, kdy to dořekl se oči dětí rozsvítily. S použitím trochy hrubé síly se na strom vyškrábal, ale klacek musel chvíli hledat. Dokonale splýval s okolními větvemi. Když ho konečně našel, málem spadl dolů, protože větev se pod ním nebezpečně prohnula. Hodil ho dolů a když seskočil, děti na něm viseli pohledem.
Pojďte si s námi hrát.“ žadonili jedno přes druhé. Nate jen vykulil oči a než se na cokoliv zmohl, už ho táhli pryč.
Budeme hrát na schovávanou.“ Nate neměl na hraní sebemenší náladu.
Tak počkat. Jestli si chce hrát, tak já vás jednu moc pěknou hru naučím.“ všichni zbystřili.
Viděl jsem, jak jste se tu mlátili s klacky. Co kdybych vás něco málo naučil?“ děti nekoukali zrovna nadšeně, ale nakonec se jim to zalíbilo. Nate je učil základní seky a nějaké lehké výpady. Děti nebyli na takovou zátěž zvyklé a dlouho nevydrželi.
Co tu vůbec děláte?“ zeptal se jich.
Naší vesnici vypálili a my jsme utekli do lesa a pak se nás ujali ti lidé a tak tu bydlíme.“ Nate to udivilo a také zamrzelo, věděl jaké to je.
Nás už to nebaví, pojďte hrát na honěnou.“ vykřiklo jedno z dětí a ostatní se okamžitě začali honit. Jedno proběhlo kolem Nata, praštilo ho do zad a zahulákalo na něj, že má babu. Natovi se hrát na honěnou nechtělo, ale nakonec se přemluvil. Říkal si, že chytit pár mrňousů nebude taková práce, jenže se trochu přepočítal. Děti byli menší a mrštnější a než se mu podařilo předat babu dál, docela se zapotil. Ze začátku se mu do hry nechtělo, ale nakonec se mu to i docela líbilo. Po nějaké době toho měl už dost a chystal se odejít. Slunce už zapadlo a vesnici teď osvětlovalo jen světlo loučí.
Tak jo děcka hrál jsem si s vámi a teď už jdu.“
Neee.“ zapištěli všechny děti najednou. Všechny se rozeběhli k Natovi a povalili ho na zem. Doslova ho přišpendlili k zemi a odmítali ho pustit. Vysvobodila ho až Alya.
Děti v chatce máte večeři a už je pozdě.“ potom kývla na Nata „Pojď.“ dětem se líbilo, že měli zase změnu a vůbec se jim do chatky nechtělo natož pak jít spát.

Nate i přes to, že se mu do her s dětmi nechtělo musel uznat, že se mu to nakonec také líbilo. Alya ho dovedla ke stolům a usadilo ho do čela, vedle Merona. Když už byli u stolu všichni Meron vstal. Chvíli na to ho napodobili ostatní.
Přátelé, král žádá naši pomoc a my mu vyhovíme. Napijme se tedy teď na úspěch v nadcházející bitvě a poprosíme bohy, aby nám dali potřebnou sílu a odvahu.“ Nate se naklonil k Alye.
Elfové mají bohy?“
Ovšem.“ odpověděla mu s udiveným pohledem. Na to už Meron pozvedl svojí sklenku a symbolicky si přiťukl s ostatními. Potom se všichni dali do jídla. Na stolech byly na velkých tácech různé druhy zeleniny, ryb a pečiva. Masa se tam moc nevidělo. Nata to poněkud udivilo, ale Alya věděla, že má maso rád a přistrčila mu jeden tác s masem až k talíři. Vonělo naprosto neodolatelně a hned si nandal několik pečených kousků srnčího masa. Bylo úžasně šťavnaté. K tomu přikusoval báječný, ještě teplý chléb a talíř měl obložený zeleninou. Chvíli měl pocit, že takovou hostinu nemá ani král. Hodovalo se dlouho do noci a ačkoliv byl zvyklý být přes noc vzhůru, po hrách s dětmi byl unavený. Bylo něco po půlnoci, když se rozhodl odejít.
Jdeš už spát?“ zeptal se Meron, když vstal.
Ano.“
Jsi před zítřkem nervózní co?“ z jeho hlasu byl znít poněkud škodolibý výsměch.

Ne.“ odsekl Nate, rozloučil se s Alyou a odešel pryč. Ještě stihl zaslechnout jak se Meron Alyi ptá, co udělal. To ho pobavilo, dál už na to ale nemyslel. Zítřek bude důležitý den. Doufal a moc si přál, aby s ním Fred šel.